sobota 12. března 2016

Děti do restaurace nepatří

Kdo chce psát, musí psát. Člověk se má chytat příležitostí.

Večer se na sociální síti se objevil komentář, a protože jsem byl v rozverné náladě, zareagoval jsem, že je to a) primitivní názor, b) nadsázka, v níž chybí vtip.


Po krátkém poměřování pinďourů bych to shrnul takhle.

Provozovatelé restaurací vycítili příležitost a chopili se jí. Záměr nevyšel, a tak začali své rozhodnutí měnit. Není v tom žádná emoce, stejně by se dalo vysmívat provozovatelům, ale i ti chtěli přinést nějakou hodnotu pro zákazníky.

Názor považuji za primitivní, protože je to póza.

Já děti do restaurace beru, protože to není to o dětech, nýbrž o vychování.

neděle 16. listopadu 2014

Přebíjení - příprava a kolik co stojí

Minule jsem se tu rozplýval nad přebíjením, tak dnes něco tvrdých dat, ať to není jako když se baví pavlačové tetky.
Sesbíráno

Základem jsou nábojnice. Nejjednodušší je sesbírat vystřelené po sobě. Můžete i po někom, ale slušnost je se zeptat. Já jsem se zatím setkal s lidmi, kteří když viděli, že si nábojnice sbírám (střílím "pětačtyřicítku", takže je to mezi záplavou "devítek" snadno k poznání), dokonce pár dále vyhozených podávali. A pak, že mezi lidmi není slušnost. S revolverem je to vůbec v pohodě, to si je vysypete z válce rovnou do krabičky jako pán a přiznám se, že to je rozhodně důvod proč ho střílet.
Praní

Nábojnice musí být čisté. Existuje řada způsobů jak toho docílit (ultrazvuková pračka, vibrační praní, někdo to dává do látkového pytlíku k tmavému prádlu), já je nasypu do flašky od mléka, protože má širší hrdlo, přisypu trochu pracího prášku bez aviváže, chvíli s tím třepu a pak je tam nechám odmočit. Propláchnu vodou a dám usušit. Je třeba, aby při vlastním přebíjení byly opravdu suché. Smyslem praní je, aby nábojnice nebyly špinavé a mastné, že nebudou vypadat jako nové dá rozum, když už jsou vystřelené. Ze speciálních praček budou určitě hezčí, při vibračním "praní" se nemusí sušit, pere se totiž v suché směsi šlupek z kukuřice nebo ořechů, ale tam jsem se zatím nedopracoval.

Nábojnice toho vydrží tolik, dokud nepraskne. Záleží na ráži (Luger údajně vydrží kolem 30 až 40 přebití, .45 ACP polovinu), i na tom, jak hodně nábojnici během vlastního procesu mechanicky namáháte (roztažení pro usazení střely, škrcení...). A teď k cenám.

Pro .45 ACP:

  • střela Ares poplastovaná 230 grs zhruba 2,90 - 3,-Kč (200 grs. střela cca 2,65,- Kč)
  • zápalka (velká pistolová) - 0,65,- Kč
  • prach (sypu Vectan BA 10, počítám průměr kolem 3,6 grs) - 0,35,- Kč
Suma sumárum je to 3,90,- Kč za náboj s 230 grs střelou v ráži .45 ACP.

Analogicky to v cenách komponent pro 9 mm Luger vychází kolem 2,90,- Kč. Zda se vám to vyplatí, když se dají pořídit továrně přebíjené "Lugry" za čtyři kačky (pokud jsou), je na vás. A to je vše. Tak zase příště.
3,7 grs nebo 2,3975 gramu? ;)

PS: grs je zkratka pro grain, jeden grain odpovídá 0,6479891 gramu. Používejte při přebíjení pokud možno jeden systém (gramy nebo grainy). Já používám grainy, setkáte se s nimi častěji, ve střelectví a v Americe je to "přirozená" jednotka.

Přebíjení, aneb proč přebíjet

Protože přebíjení se vždy vyplatí. Hotovo, tečka.

Dobře, takhle jednoduché to možná nebude (ve skutečnosti je), takže se na to zkusíme podívat podrobněji. Důvody, proč začít přebíjet jsou v podstatě dva - ekonomický (myslíte si, že ušetříte, ovšem ve skutečnosti toho spíše nastřílíte více), nebo máte specifické požadavky. Vzhledem k tomu, že předmětem mého zájmu je pistolové střelivo, půjdu po tom prvním, druhý se týká spíše puškových nábojů.

Pokud střílíte více, anebo cokoliv jiného než ráži 9x19 (9 mm Luger), potom se vám vyplatí nad přebíjením uvažovat, a to dokonce i menších ráží. Světe div se, ale je to tak, že 7,65 Browning stojí jako 9 mm Luger (oboje S&B), 9 mm Browning Court (zaměnitelný s .380 AUTO) dokonce více.
Školní náboje "domanico delanico"

Tovární (S&B) .45 AUTO lze v současnosti koupit za 8,-Kč/kus, naproti tomu přebíjený s poplastovanou střelou od slovenského Aresu vyjde kolem 3,80,-Kč/kus. K tomu si můžete vyrobit náboj na míru vaší zbraně a pohrát s laborací. Stojí vás to trochu času a nějaké vstupní investice do vybavení (lis, matrice, prachovač, váhy). Výpočet nechám na vás. Není to žádná věda - posbírané nábojnice, střela, prach, zápalka, ale ten pocit, když nabíjíte vlastní, ten je hezký.

pondělí 10. listopadu 2014

Proč si (ne)tisknout zbraň

O tom, že to časem někomu nedá a zkusí na 3D tiskárně také něco jiného než ztraceného generála svojí slavné armády plastových vojáčků, pochyboval zřejmě málokdo. Není třeba za tím hledat nic špatného, je to zkrátka v nás, používat rozum, hledat nové cesty. Tipl bych, že inspirací jedné z prvních takových tištěných pistolí byl právě Liberator. Co je třeba zdůraznit, že rozum by se neměl používat jen u výroby, ale tak nějak pořád.

Zbraň je zbraň, ať k ní přijdete jakkoliv. Vytáhněte ji na někoho, kdo má u sebe netištěnou a máte malér, anebo už vás nemusí trápit, jestli jste doma tu žehličku ze zásuvky vytáhli, nebo ne.

Třeba se nic takového nestane, tak se zkusme zamyslet jinak. Třískli byste nábojem vší silou o zem? Asi ne. I kdyby před vámi právě dopadl z pátého patra, je to bezpečnější, než si takovou věc dobrovolně odpálit v kusu plastu v ruce (viz zajímavé video o bezpečnosti střeliva).


Dobře, odvážnému štěstí přeje a vy nechcete nic, než bránit se. Dobrý úmysl, jenže cesta do pekla je dlážděna právě jimi. Pomineme-li legislativní aspekt, tak se zkrátka nechcete bránit něčím, co se vám může po první ráně přinejlepším rozpadnout v ruce. Pokud jste v situaci, že jste vyhodnotili obavy o bezpečnost natolik, abyste chtěli nosit palnou zbraň, udělejte si zbrojní průkaz. Minimálně se něco nového naučíte a budete se na svět dívat zase trochu jinak.

Anebo si pořiďte Derringer. U nás prodejný "na občanku" a když s ním nepohrdl ani Limonádový Joe, určitě s ním uděláte spoustu parády a nemusíte mít ani dvanáct zářezů na jeho pažbě jako ve čtyřech státech hledaný Horác Badman alias Hogofogo.

Rozhodně ale udělejte jednu věc - používejte rozum. On pro někoho je .45 ACP možná zastaralý náboj (to jste na oslu střelili kozla), já bych se mu do cesty nestavěl. A to je vše. Vlastně není, jak to říká hicock45 - "life is good".

neděle 24. srpna 2014

Odříkaného chleba...

Předposlední srpnový týden jsem se vydal do Plzně na střelnici Leiko na degustaci produkce firem Glock a Ruger. Vzhledem k tomu, že 1911 od Rugeru jsem měl tu čest vyzkoušet so již na konci zimy, zaměřilo se moje "těšení se" na Glock v ráži .45 ACP a prťavého Glocka 42 v ráži .380 Auto (9 mm Browning), kterého jsem měl v ruce před dvěma měsíci. Víte ale jak to je, člověk míní...

Janča a G 19
Z "glocků" nakonec zaujala G23C. Kompenzátor si s kompaktní velikostí a výkonný, nábojem .40 SW rozumí a zbraň držela v ruce jako přibitá. Kdybych chtěl další ráži, tak tohle je nepochybně adept. V "pětačtyřicítce" mě příliš nezaujala nová G41, dokonce mi přišlo, že proti G30 byla mnohem nepříjemnější. Celkově mám pocit, že full-size Glocku tolik nejde, nezávisle na tom potvrdila totéž pro (mnou trochu opomíjenou) ráži 9x19 Janča, která zcela jednoznačně preferovala G19.

Ruger - 4" v .357 Magnum
Co mě naopak zaujalo (mimo G23C) byly revolvery. Nějak jsem si až dosud myslel, že jsem "pistolový", ale asi jsem hračička. Vyklopit válec, nabít dospělý střelivo a natáhnout kohout, to má něco do sebe. Ruger se čtyřpalcovou hlavní v ráži .357 Magnum zkrátka sedl. A ta pohoda, vysypat nábojnice z válce rovnou do krabičky a nemuset je sbírat po zemi. Má to něco do sebe.

Stejná ráže ve "dvoupalci" - to už trochu bolelo do ruky. Otevírat krabičku .38 Special se mi ale nechtělo, a tak jsem si s "dvoupalcem" protrpěl ještě druhou a třetí rundu. Zbývala ještě půlka krabičky, tak jsem ji dojel. Mám takový pocit, že na tohle bych si zvykl.
Ruger .357 Magnum - cca 15 m 2" a 4" a 25 m 4"

pondělí 14. července 2014

Příště brýle

O tom, že .22 LR HV je zábavná ráže může být jen stěží pochyb. Nejenom, že po stu a více vystřelených ran vás nebolí ruka, ani peněženka, ale užijete si i spoustu další zábavy. O olovu v hlavni jsem psal včera, tak dnes to bude o roztržené nábojnici.

Bez ohledu na to, co se objevuje na fórech, jsem stále spíše skeptický k tomu, že byste vytáhli novou zbraň z krabice a stříleli a stříleli a stříleli, a to vše bez jediného selhání. Stát se to může, ale obecně myslím spíše platí, že zbraň, jakkoliv udělaná, je jen věc, která se přes veškerou (větší či menší) péči ve výrobě potřebuje zastřílet. Svoji roli hraje i kvalita zásobníku, za mnohým selháním může právě on. Můj názor.

Pravděpodobně něco takového nastalo, když se při nabíjení do komory náboj vzpříčil. Není to nic neobvyklého, zvláště samonabíjecí "malorážky" potřebují jednak něco nastřílet, aby se celý mechanismus správně zaběhl a i tak jsou, vzhledem k výkonu náboje, obecně náchylnější na problémy s nabíjením. Jsou to mlsné kozy a ne nadarmo se zkouší, co které chutná za střelivo.

Bohužel, tenhle se vzpříčil poněkud nešťastně, takže ho prořízl vyhazovač. Naštěstí při nabíjení držím pistoli dál od sebe, takže jsem jen zahlédl záblesk ve výhozním okénku a do obličeje mi vylétlo jen trochu prachu. Příště radši brýle. Už jen proto, že mrcha občas hodí nábojnici na člověka a ono to přece jen trochu pálí. Puffin, který ji chytil do výstřihu, o tom ví své.
Roztržená nábojnice i se střelou
Spodek nábojnice beze stop

neděle 13. července 2014

R.I.P. čistící šňůro cal. 5,56 mm

Dlouho sis to neužila, jen dvě čistění.

Slunečná neděle - ideální čas prohnat pár korun hlavní a s "devatenácetjedenáctkou" v ráži .22 LR opravdu pár. Minule jsem střílel Sellier & Bellot .22 LR HV, tak jsem dnes vzal o něco levnější sypané Remington Thunderbolt a vyrazil na střelnici. Prázdniny, střelnice skoro prázdná, pohoda. Po stopadesáti ranách tradá domů a pro puffina do Pardubic.

Cestou do Hradce říkám, "hmm, mohli bysme na střelnici", a protože čas byl, tak se i stalo. Tam se správce sice divil, že mě dnes vidí už podruhé, ale asi už tam zažil i větší překvapení.

Nastříleli jsme dohromady tak kolem dvou stovek, ale už po první dvacítce to začalo občas létat na plocho. Pistoli jsem pochopitelně předtím nestačil vyčistit, že bych ji měl alespoň protáhnout šňůrou mě zrovna nenapadlo. No, mohla tu být ještě s námi.

Doma jsem zbraň rozebral a začal čistit. Zkouším protáhnout hlaveň a nic. Závažíčko na šňůře ne a ne projít. Chvíli jsem si s tím hrál, nakonec jsem ho uříznul s tím, že ho potom znovu zalisuji, stejně je šňůra dlouhá až až, když se s ní čistí pušky. Pomalu protahuju hlaveň, jde to pořád hůř a najednou, najednou to nejde. A nikam. Kurník. Tak to zkouším mazat, nic. Když nepomáhalo ani hrubé násilí, pomohlo ještě hrubější násilí a na zapleteném mosazném kartáčku se vytáhl napečený kus olova. Tak jsme doma. Proto to létalo na plocho, že bych ale čekal po třistapadesáti ranách tohle, to jsem nečekal. No nic, čistící šňůro, odpočívej v pokoji. A příště asi zůstanu u těch S&B.
Podlouhlé díry jsou po na plocho letících střelách 
Tohle zůstalo v hlavni po 350 ranách